12. Dolina III.: Brána Démonů

Postavy, které se na akci objevily.

Prolog:

     Přicházejí. Znovu a znovu. Vlna za vlnou. Neúprosní, nesmiřitelní, nezastavitelní. Můžete jich zabít, kolik chcete, stejně branou projdou další. To je jediná jistota na tomhle bohy opuštěném místě. Prý to kdysi bylo vzkvétající město, nějak mi nejde představit si to. Nějak nevidím zbytky domů, ale jen opevnění, místa, která se dají líp nebo hůř bránit, nebo schovky přeživších démonů. Ne vždycky se povede zabít celou vlnu, zbytek vás pak může přepadnout někde ze zálohy. Jako se to stalo starýmu Boranovi, ať je mu země tohohle spáleniště lehká. Koneckonců jako všem, kteří už ji pohnojili vlastními těly. Třeba jednou bude o to úrodnější. Ale tomu sám nevěřím. Že by tohle mohlo jednou skončit... Že by se tu znova mohlo normálně žít... Někteří říkají, že tohle je konec. Že takhle svět zanikne. V popelu a dýmu démonů. Ještě pár dní bojů a začnu tomu věřit. Jestli teda těch dalších pár dnů přežiju. Už zase přicházejí...

Další informace:

Epilog:

     U všech hrdinů tady toho světa, jaký byl náš šok, když jsme našli tělo babičky, jež v Dolině dříve sbírala chroští. Ještě že nakonec došla pokoje a byla řádně pochována. A ten duch Larsonopeterikalona? I on byl pomstěn. Slepého démona hrdinové zabili. Vodníkovi se dostalo odplaty, a dokonce i nemrtví nakonec našli svůj odpočinek. Jen brána tam stále stála. Výhružná a neúprosná. Nerozbitná chrlila vlnu démonů za vlnou. A její válečníci šli a pustošili. Oplakali jsme mnoho spolubojovníků, přišli jsme o Terranin posvátný strom přírodních i mechanizovaný důl techniků a ani mana zřídlo magických nebylo ušetřeno. Všech už se zmocňovala beznaděj. Jenže čas od času jsme narazili na nějaký ten tajemný vzkaz, záhadnou indicii či mystický text. To vše nás vedlo k řešení. Jako by se nad námi smilovali sami bohové. Ukázali nám na dva předměty, kněží říkají, že se jednalo o mimosférická ohniska. Ale komu tenkrát záleželo na těch učených řečech? Podstatné bylo, že strašákův klobouk a trnová koruna ukřižovaného nebožáka ve sféře démonů jsou tím, co nás může spasit. Jen jsme je museli vyměnit. Nebylo to lehké, snad v poslední možné chvíli skočil ten mladý šťastlivec s kloboukem skrz portál.V tu chvíli vytryskla z brány obrovská záře a všichni v její blízkosti upadli do bezvědomí. Ještě předtím ale zahlédli, jak se v panice z portálu žene množství démonů a pár andělů. Brána se zřítila, ale trhlina tak snadno nepodlehla našemu úsilí ji zničit. Jako poslední pomstu umírající vražedkyně vyvrhla sedmihlavou bestii, po její smrti se konečně portál uzavřel...

A tak je konec. Již žádné boje, již žádní démoni, jen zpustošená zem, která potřebuje obnovit. Požáry se musí uhasit, domy opět postavit, pole zorat. Celá Dolina musí být obnovena. Jediné, co z ní zbylo, je ta zvláštní katedrála Arvinérexu, vše ostatní podlehlo zkáze. A hrdinové jako my? Ti potáhnou zase o dům dál...