Zrození a smrt Aranu - 11. Ostrov Vyhnanství
11. Ostrov Vyhnanství
Prolog:
Šum vody, zápach rybích vnitřností, vrzání letitých člunů a řev racků čekajících na zbytky po ranních trzích. Za několik hodin se bude portenské přístaviště hemžit lidmi, stejně jako v dnech předchozích i těch, co budou následovat. Obchodníci, rybáři, námořníci, somráci... škoda, že se nemůžete proměnit v mouchu a sledovat to vše z vrchu jako já. Byli byste svědky všedního rána plného shonu, potu a peněz, něco je dnes však jinak. Dnes ráno z Portenu vyplouvá císařská expediční loď a, aaa tamhle se blíží dostavník lorda Vitona. Pojďme si schválně poslechnout, co si on myslí o expedici...
"Jeane, nechal jsi naložit dost hřebíčkového oleje, jak jsem přikázal? Jen k Ostrovu vyhnanství nám zabere cesta minimálně týden a jen bohově vědí, jak dlouho se budeme muset plavit k tomu zatracenému ostrovu, který před nedávnem objevil Liofold v těch svých pamfletech."
"Můj Pane, tříměsíční zásoba oleje je naložena a vaše kajuta byla zařízena přesně tak, jak jste nakázal. Dovolil jsem si nechat vaším jménem preventivně zmrskat několik dělníků, již měli na starosti přípravy."
"Aach Jeane, škoda, že tě nemohu vzít s sebou na loď, už teď mi chybí tvé znamenité služby."
"Můj Pane, ani netušíte, jak mě mrzí, že s vámi nemohu putovat, a i když vím, že o vás bude dobře postaráno, něco mi stále hlodá v hlavě. Mám špatný pocit z té výpravy a asi je to jménem toho ostrova."
"Ale no tak, Jeane. Je to jen jméno a námořníci nejsou zrovna dvakrát nápadití při jejich vymýšlení. Podíváš li se na námořní mapu zjistíš, že každý druhý ostrov se jmenuje podobně. Ostrov mrtvého muže, Zátoka vraků, Ostrov vraků, Mělčina zatracení, Mrtvé vody, Temné vody a nebo Vody podivína..."
"ALE MŮJ PANE!"
"Dost už, kdybys mi nesloužil tak dlouho, nechal bych tě zmrskat za tvou drzost. Sama Císařovna pověřila Fredericka výběrem těch nejvěrnějších mužů, již se postarají o naše bezpečí a pohodlí. Po všech těch letech ústrků a plánování mám příležitost, která se mi už nikdy v životě nenaskytne. Stačí jen, abychom na tom zatraceném ostrově zapíchli vlajku Aranského císařství a přivezli zprávu, kterou po cestě zpět sesmolí ten matlal Estragon. Říkám, že cesta na Ostrov zoufalství je to nejlepší, co nás, mě, mohlo potkat a teď mi pomoz z dostavníku ty zbabělče...""
Epilog:
Někdo zaklepal na dveře. Nejprve lehce a nepravidelně, poté když si příchozí zřejmě dodal více odvahy, poněkud rázněji. Frederik vzhlédl od stolu pokrytého rekvizicemi, příkazy k popravám a zprávami od agentů působících v Císařství i mimo ně. Chvíli zvažoval, že sfoukne svíci a bude dělat, že tu prostě není, ale nakonec rezignovaně pozval příchozího dovnitř.
Do místnosti vstoupil malý upocený mužík oděný v červené důstojnické uniformě. ,,Lorde Frederiku, dorazila zpráva od kapitána Aransona. Úkol byl splněn dle vašich rozkazů, ale díky neočekávané bouři nebylo možné nahlásit úspěch dřív než dnes ráno. Frederik kývl na důstojníka, jehož jméno si ani neměl zapotřebí pamatovat, aby odešel, a dál pokračoval v nudné, ale nutné byrokracii. Ještě si pročte dnešní hlášení agentů z Doliny a půjde spát. Frederik rychle očima přejel umolousaný svitek papíru a odložil jej zpět na stůl. Jak očekával, v Dolině se nic nového neudálo, démoni zůstávají zatlačeni u brány, ze které čas od času vylezou, spolu s dalšími lidmi. Frederik znovu zvedl hlášení a tentokrát si jej důkladně pročetl. Včera odpoledne našli před Branou člověka, zprvu jej považovaly za démona, tak byl bledý a jeho řev si v ničem nezadal s těmi zplozenci pekel. První slova onoho záhadného cizince zněla: 14 koní a 8 lidí, a zatím se jim nepodařilo jej pořádně vyslechnout, protože kromě svého jména jim muž odmítl cokoliv říct. To jméno dle agentů zní Estragon.
Frederik klidně vstal od stolu a přešel k oknu. I ten největší opozdilec v Karagorodu se za okamžik uloží ke spánku, on však ne. Z Ostrova vyhnanství se doposud nikomu nepodařilo utéct, Ostrov nikoho nepustí. Bude nutné rychle vyslat na Ostrov a do Doliny někoho, kdo zajistí, aby zůstala pověst ostrova nedotčená.