Daleko na jihu se do Říše Mágů vrací Blizzy, zmocněnec čarodějné rady. Zastupoval je v záležitosti přidělení jakéhosi území, Mantárie, jelikož oni byli zaměstnáni důležitějšími věcmi. Po okolí obchází zlo, něco podivného a prohnilého, v lesích se nedá pohybovat bez ochrany. Půlorkové jsou stále divočejší, nezvladatelní a velmi často se musí mladý půlork utratit ještě před jeho dospěním. Tato situace trvá. Blizzy se již vrací z Karagorothu, ale oni nic z toho ještě nevyřešili, a tak jsou z toho rozmrzelí a naštvaní...
Blizzy byl radou vyčiněn, jak špatně pochodil, že kdyby oni neměli důležitější věci na práci, udělali by to sami a na takovou nějakou dohodu s Barbary! by nepřistoupili, ale co se samozřejmě dalo čekat od mladého mága, jenž není ještě arcimágem a na vyšší post se dostal spíše náhodou. Nakonec nad ním mávli rukou a propustili ho do jeho komnat, uklonil se jim, omluvil se za to, jak dopadl, a odešel.
Aby toho nebylo málo, jako by snad měli málo starostí, objevil se jistý ork, ork který měl magické nadání, jak je to možné? A ještě měl tu drzost, že se chtěl přihlásit do magické univerzity. Taková troufalost, jak jen může, to nikdy nikdo z arcimágů ani nižších mágů nedovolí, aby s nimi byl pod jednou střechou on, to zvíře, otrok.
Čas plyne a problémy se vyřešit stále nedaří, když v tom se na hranicích říše objeví delegace. Je to samotná nejvyšší kněžka techniků a její doprovod. Co tu chtějí? Říkají, že zjistit jak barbaři plní podmínky dohody. U Čtyřhvězdí! Dohoda, na tu se úplně zapomnělo. Je toho moc, co dřív? Musíme tu delegaci přijmout, ale nesmí vidět nic z toho, co se tu děje, žádný problém, prostě žijeme si tu v klidu a všichni jsou spokojení.
Epilog:
První věcí, již musela rada vyřešit, bylo Blizzyho jednání ohledně Mantárie. Netrvalo dlouho a rada rozhodla: byl poslán "za trest" čerpat z magických zřídel u Lesních Elfů, když si to takhle pěkně uvařil, tak ať si to i sní!
Další záležitostí rady byl Půlork, který měl magické nadání, uměl pár základních kouzel. Byl to zajímavý jev, ale naprosto urážející podstatu mágů, nejinteligentnějších stvoření, proto si při řešení nebrali servítky. Navíc potom co Půlork požádal jestli by mohl do školy magie, aby své schopnosti zlepšil a mohl tak lépe sloužit svým pánům... "Ne! Taková troufalost, aby služebník studoval společně s Mágy! Nikdy!" Tak ho odmítli a poslali pryč.
Delegace Techniků nakonec dorazila. Její příjezd ale vyvolal větší rozruch, než si představovali. Mágové se cítili uraženi. Místo velekněžky měli na svém území vítat to odporné stvoření Goblina. Pro moudrost Manaley, ten kdo schválil zákon o začlenění Goblinů mezi inteligentní rasy nechť je proklet navždy! Goblin a ještě technik, chemik a bůh ví co ještě, to je ale drzost, taková provokace od Techniků. Kdybychom neměli takové problémy, dali bychom oiciální stížnost až samotné císařovně, za takovouto urážku. To smrduté stvoření si klidně nakráčí sem do zasedací síně rady, ověšen všemi možnými technickými udělátky a ... U Čtyřhvězdí!, i s výbušninami! Rada hned poslala stráže, aby hosta odstrojili a odzbrojili, bylo mu zabaveno v podstatě vše. A bezpečně uzamčeno ve skladu s nebezpečnými věcmi, dvě patra pod zemí. Poté byl technik propuštěn, že dnes je již rada unavená a jejich vzájemné záležitosti proberou později a v lepší situaci.
Do města také dorazila záhadná družinka, alchymista, hobitka a jakýsi bojovník. Nikdo je neznal, ale byli relativně uctiví a občas užiteční. Alchymista si hned začal s mágy velmi dobře rozumět. Ale ani oni nebyli poslední, kdo sem zavítal, ještě dorazil proslulý Lucien Šedoplášť, řečený Krysák, bard, hudebník, zpěvák a částečně i jeden z císařské smetánky. Opravdu lepší to být už nemohlo. Navíc se za městem zastavila maringotka s cikánkou a věštkyní v jedné osobě, její věštby se staly velmi vyhledávané.
V okolí se objevili elementálové a několikrát poničili město a zranili či zabili několik obyvatel. Stále se ale nevedlo zjistit, odkud se berou, proč útočí na město a jak je zastavit.
K městu se přiblížil i naprosto opilý obr a všichni víme, jak funguje alkohol + obr, takže nastala nehezká situace. Půlorčí garda však obrovi zabránila vlézt do města, aby nenapáchal nějakou velkou škodu. Nic nedali ani na jeho argumenty: "Tam ale hračky." Poničil pouze maringotku cikánské věštkyně, zlomil nějakou tu končetinu, ale jinak nic. Následně byl kouzlem uspán a líbezným zpěvem vzbuzen a zabit.
Družinka se moc o vnitřní záležitosti nezajímala a hledala jakýsi artefakt. Zkoumala každou záhadnou věc v okolí a žádnou díru ani jeskyni nevynechala, nakonec se jim ho podařilo najít a odtáhli zas dál.
Další z věcí, která zde mohla být k vidění bylo připouštění Půlorků, k čemuž mágové vybrali jednoho statného válečníka a chovnou samici. Vpustili je do jedné ohrady a sledovali, jestli se záměr povede. A opravdu povedlo, Půlork šel hned na věc. Samice se sice bránila, ale pak se podvolila. "Je to opravdu zvláštní, že i půlorčice se chovají podobně jako naše ženy." Ke spojení se přidala trocha magie, aby mládě bezpečně a rychle narostlo.
Mezitím se půlorčí polomág nevzdal a sehnal si magickou knihu, a učil se nějaké další kouzla. Někdo od mágů si musel něčeho všimnout, protože půlork byl zavražděn (prý záhadným vrahem, který se zničeho nic objevil ve věži a napadl půlorka a zmizel), kdo by tomu věřil? To už byla poslední kapka pro Půlorky. Tajně se spolčili s Goblinem a začali tajně stavět za městem ukrytě v lese pevnost.
Mágové si pro Půlorky vymysleli další úkol, postavit jakousi bránu do jiného světa, prý nádherného a lepšího, plného pokladů. "Pche! Ať se s tim jdou vycpat." Ale půlorkové dál stavěli bloky mitrilu, zlata, stříbra i kousek adamantia na sebe do podoby portálu. Nějaký ten materiál se při stavbě ztratil, bylo ho dost, takže si toho nikdo nevšiml a Goblin už připravoval mitrilové bomby, Půlorci mu navíc otevřeli sklad s jeho věcmi, takže měl své nástroje i výbušniny a přesunul se do pevnosti. Mezitím Půlorčice porodila magií urychlené dítě a konali se křtiny.
Další elementál způsobil mnoho škod, musí se s tím něco dělat. Mágové začali hledat v knihách a rozhodli se spojit síly a dali se do rituálu. Uprostřed náměstí začali sypat magický prach do podoby obrazců a run. Zaříkávali dlouho, velmi dlouho a magická bariéra byla vztyčena. Teď je město v bezpečí.
Půlorci mezitím vymysleli plán jak se pánů zbavit. Ulovili a otrávili nějakou zvěřinu. Tu mágové ale nepřijali a dali jí svým učedníkům, čímž vrhli do jejich myslí podezření, že se jich chtěli zbavit. Svět, kde úskoky a pletichy jsou na denním pořádku, udělá paranoidní i chytrou, mladou, čerstvou mysl. Potom Půlorci zničili portál, na němž tak dlouho pracovali pro mágy, a navíc jeden z nich úmyslně poškodil ochranný kruh na náměstí.
Celá situace se vyhrotila: Půlorkové zalezlí ve své pevnosti společně s jejich spiklencem Goblinem, magičtí učedníci, kteří si myslí, že je učitelé chtějí zabít a mágové rozčílení tím, že Půlorci zničili portál. Lucien vycítil nebezpečí, to ten jeho "krysí" nos, varoval ho, a tak se vydal zpět do metropole císařství. Již tak prchlivá atmosféra vyvrcholila u pevnosti, kde bylo jasné, že se žádná ze stran nevzdá. Ohnivý arcimág ztratil trpělivost a chtěl celou situaci vyřešit, magií se přemístil do pevnosti a mocným kouzlem rozpoutal ohnivé peklo. V pevnosti ale naneštěstí bylo spoustu trhavin, technických trhavin!. Výbuch byl zničující, kopec na kterém byla pevnost zmizel a místo něj se objevil kráter, část města bylo také zničeno, ale o zbytek se postaral vzdušný elementál, který ho zbořil do základů. Většina civilistů prchla včetně cikánky. Lucien zpovzdálí viděl výbuch a také o tom napsal píseň nazvanou Kráter.
Jak tedy vše dopadlo? Arcimágové ohně, vody i vzduchu jsou mrtví, mnoho půlorků také, samozřejmě i učedníci mágů a dokonce vyslanec Techniků. Všechno se to stalo jedním velkým výbuchem. A odteď začíná v zemi Mágů občanská válka mezi Půlorky a Mágy, ale to se císařství líbit nebude...
