01. Výcvikový tábor

Postavy, které se na akci objevily.

Příběh:

     V dobách, kdy ještě nebyl tak jistý mír mezi rasami a hlavně třemi frakcemi (Přírodními, Magickými a Technickými), téměř všichni zbrojili a jen se čekalo, kdo rozpoutá válku, jež by znamenala velmi mnoho mrtvých. Svět, jak ho dnes známe, by takový nebyl, byl by chudší a plný beznaděje.

     Uprostřed příprav na hrozící válku si mágové všimli jedné podstatné věci. Kdyby vznikl otevřený konflikt s jednou nebo druhou frakcí, byli by v nevýhodě. U techniků je plno trpasličích válečníků i mnoho z řad lidí a gnómů. Přírodní mají zas plno barbarských bojovníků a lesní elfové potom lučištníky a šermíře. Ale co mají mágové? Ano, jeden mág dokáže pomocí magie zničit půlku armády, ale samotní mágové bojovou linii neudrží a téměř nikdo z nich neumí zbraně efektivně ovládat. Proto se rozhodli, že potřebují válečnou podporu nějaké pěchoty, která dokáže nepřátele zadržet, a oni je pak mohou magií rozdrtit. A tak nechali zbudovat výcvikový tábor a rozhlásili, aby se všichni, kdo můžou, přihlásili do jejich armády. Najali si dva skvělé vojevůdce, teď již veterány z Válek s Lesem. Jeden byl Ćlověk seržant Ranthal a druhý starý kulhavý, ale bojeschopný Ork seržant Grut. Věděli totiž, že obyvatelé jejich říše jsou převážně Lidé a Orkové, samozřejmě i Vznešení Elfové, ale ti by nikdy nešli do boje tváři tvář se zbraní v ruce, na to jsou moc vznešení a navíc je pro ně magie přirozenější.

     Dle jejich předpokladu se opravdu přihlásilo mnoho lidí i orků. Každý ze seržantů dostal na povel svou rasu, aby nevznikaly nějaké nepokoje. Orkové se totiž považují za silnější a lidmi opovrhují a nikdy by tedy neposlouchali lidského nadřízeného. A naopak přestože Orkové lidem tolik pomohli ve Válkách s Lesem, stejně si o nich myslí, že to jsou jen zvířata, tak proč by tedy měli poslouchat jejich rozkazy? Celý tábor dostal na starosti jeden z Vrchních mágů, Regulus. Celý tábor byl zařízen pro velkou armádu, byl dokonce opatřen magickým polem proti dezerci a vůbec byl opravdu velmi dobře vybaven i zbraněmi a zbrojemi.
     Velení mágů, Regulus i samotní seržanti věděli, že by v armádě měli provézt oddělení zrn od plev, proto se seržanti vsadili na soutěživost a uzavřeli sázku o to, kdo bude prokazovat lepší výsledky během výcviku, jestli lidé či Orkové. Oba národy mají své přednosti, ale i nevýhody. Orkové jsou silní, ale moc divocí a zuřiví. Lidé nejsou tak silní a odolní, ale zato mají větší morálku a soudržnost, smysl pro řád a plnění rozkazů. Jako součást výcviku připravili seržanti různé zkoušky síly, obratnosti, důvtipu i spolupráce. Ať zvítězí ti lepší.

Epilog:

     V mnoha cvičeních a testech vlastností i dovedností Lidí i Orků se zjistilo, že obě rasy dokážou všemožné situace řešit, každý trochu jinak, ale díky větší soudržnosti a také většímu počtu přihlášených zvítězili Lidé.
     Začalo to tím, že se seržanti rozhádali, čí vojáci jsou lepšími, dokonce se i porvali, ale výsledek nebyl jasný. Proto se rozhodlo tím, kdo je komu nakloněn, a tak se každý mohl přiklonit buď k orkskému či lidskému seržantovi. Toto nejisté hlasování dopadlo v neprospěch Orků, i Regulus se přiklonil k lidem, jelikož jsou loajálnější a poslouchají rozkazy bez odmlouvání a jsou inteligentnější, proto chápou i složitější úkoly a vyřeší je.

     A tak se stalo, co bylo nevyhnutelné. Do armády byli vybráni Lidé, ale na Orky se nezapomnělo, naopak byli zbaveni svobody, zotročeni a kříženi s lidmi. Křížením, učením pokory a oddanosti byli 250 let takto tvarováni, až se z nich nakonec stali dnes všeobecně známí Půlorkové, elitní vojáci a stráže mágů. Poslušné a oddané stroje na zabíjení, schopné a naučené v používání magických předmětů a lektvarů. Teď se již mágové vyrovnají jakékoliv jiné frakci jak silou, tak mocí.