08. Dolina I.

Postavy, které se na akci objevily.

Příběh:

     Další dění v Aranském císařství nás nasměruje do kdysi malého městečka Dolina, jež se během let stalo významnou obchodní křižovatkou. Ježto leží v císařském centru, střetávají se tu nejrůznější rasy, frakce i povolání.

     Lucien Šedoplášť, známý bard a buřič, si na císařském dvoře tak dlouho hrál s ohněm, až s ním císařovně došla trpělivost a odeslala ho do ústraní, aby mu svěřila péči nad městem Dolina. Tedy alespoň do té doby, než si obyvatelé zvolí nového starostu. Lucien se vzdával teplého bydla v blízkosti dvora s nevolí, ale nakonec usoudil, že cesta do Doliny bude o něco málo příjemnější než výprava na popraviště. Jak se své role ujme? O to si starosti nedělá, místní ale zřejmě ano.

     Samozřejmě že je nemyslitelné, aby Lucien zůstal bez dozoru. Jeho dobrý přítel Liofold Zkoumavý si je dobře vědom po jak tenkém ledě se bard pohybuje, a proto se vydává za ním. Koneckonců od císařovny získal titul místodržícího Doliny. A tak má na celé věci více než osobní zájem. A od kohopak to slyšel, že snad někde poblíž by mohly ležet ruiny Prastarých?

     V této době (je právě konec léta) město Dolina ožívá každoročním ruchem oslav sklizně a řemesel. Práce a zábava jdou ruku v ruce při přípravě na zimu a jejího zdárného přečkání. Ochutnávky sklizně, předváděčky nejnovějších výrobků. Trhy. A samozřejmě večerní hudba, tanec a pití. Mnozí kdo oslavy v Dolině zažili, přísahají, že lépe se nebaví ani v Karagorodu, hlavním městě císařství.

     Samozřejmě touto dobou vyvstávají i nové úkoly a povinnosti, je to už několik měsíců, co tragicky zahynul starosta Doliny, ale zatím nebyl čas zvolit nového. Třeba si na to místní udělají čas nyní?

Epilog:

      Jak se ukázalo, Dolina je dost rušným městem, kde není nouze o nějaké to dobrodružství. Tak například. Když vám v těsné blízkosti města každou noc prokuňkají tisíce žab, nezbývá nic jiného než se poohlédnout po nějakém tom řešení. Nejúčinnější se ukázala proměna čtyř dobrovolníků na žáby. V této podobě se s nimi totiž mohli domluvit, vybojovat si cestu k nejobávanější zbrani celé žabí říše - úlomku čapího zobáku, a zabít s ním velkou magickou ropuchu, která ostatní žáby ovládala a nutila je útočit na město. Všichni, včetně nepříliš zodpovědného prozatímního starosty Doliny Luciena Šedopláště, mohli v klidu ulehnout ke spánku.

      Nicméně klid netrval nijak dlouho. Nedopatřením knihovnice Etak a alchymisty Kirbeka (zamotaná historie s lektvarem a politými svitky) se v Dolině začaly objevovat tvorové z pohádek. Kouzelný strom, jehož ovoce proměnilo sedláka Ječmena v ženu. Skřítek na kanci plnící přání svým osobitým způsobem. Němá rusalka, jež zatančila a odhopkala k vodě. Ohnivý býk, kvůli němuž málem lehlo popelem celé město. A na závěr mocná čarodějka. To vše zamotalo pořádně místním hlavy. V kombinaci s návštěvou Faraela Erwinuse, císařského poradce, zavládl v Dolině pěkný chaos. Nakonec to byl hlavně Lucien s Liofoldem, kdo se zasloužili o zdárné vyřešení problému s knihovnou a odeslali všechny pohádkové tvory tam, kam patří.

      Vrchní císařský vědec Liofold, nedávno jmenovaný místodržícím Doliny, se zajímal o ruiny, o nichž se domníval, že by mohly být pozůstatkem po Prastarých. Zřejmě měl pravdu, poté co z nich získal podivný předmět, prožilo celé město další krušnou noc. Ovládl je jakýsi společný sen, v němž nikdo nebyl sám sebou. Jak později Liofold v ruinách zjistil, mělo se snad jednat o Spirálu života, náboženský artefakt, jenž sloužil k uchování vzpomínek umírajících. Za léta nečinnosti ale už spirála nefungovala správně a pokusila se předat zlomky uložených pamětí formou podivného snu.

      K velké úlevě všech obyvatel se všechen rozruch postupně uklidnil, a tak mohl i výstřední starosta opustit Dolinu. Záhy byla tedy zvolena starostka. Hobitka Etel, majitelka hospody, získala ve volbách většinu hlasů a převzala symbolický klíč od města. Tak tedy uvidíme, jak se bude všem v Dolině dařit nadále.